Slyšíme to pořád a stále dokola. Když jsem byl mladej, přišli jsme ze školy, hodili tašky do kouta a šli si hrát ven. Kdo měl míč, ten rozhodoval o pravidlech a podobně… Ano, to je pravda, ale pamatujete, že dříve se také stála fronta na banány? Dnes už je máte v každém obchodě, ať je jakékoli roční období. Přestaňme se vracet zpět a „naříkat“, že doba byla taková a maková, protože dnes je doba jiná, ale děti zůstávají stále stejné, pokud je my svým chováním nezměníme. Pojďme době naproti a pomozme našim capartům ke spokojenému, nejen sportovnímu, životu!

Děti to v současné době nemají vůbec jednoduché, protože od rána, kdy vstanou z postele až do večera, kdy přijdou domů nemají z pravidla moc prostoru pro vlastní invenci. Chybí jim kontrola nad jejich vlastním životem, což je významný faktor stresu. Bylo by proto fajn, abychom jim v tréninku pomohli vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a budou se těšit na další trénink. Od toho se odvíjí základní myšlenka tohoto článku:

„Nechtějme mít všechno pod kontrolou, protože i zdánlivý chaos dává smysl.“

V tréninkovém procesu máme často tendenci mít od první až do poslední minuty vše pod kontrolou. Jenže tím pokračujeme jen v tom, co děti započaly ráno doma, pokračovaly v tom neúmyslně ve škole a neodpočinou si od toho ani v tréninku. Tím myslím stres a nulovou možnost mít život pod vlastní kontrolou. Jak se píše v knize Dítě na vlastní pohon, tak v případě příliš vysokého stresu se náš mozek zaplaví určitou „chemikálií“ a „vyřadí se z provozu“. A upřímně, je tohle ta situace, které mi chceme dosáhnout? Jsem přesvědčen o tom, že nechceme. Nechceme dětem neustále říkat, co mají dělat, jak to mají dělat! Jak nastavit podmínky, abychom se tomu vyhnuli?

„Pro trénink a herní výkon je prostředí něco jako plodná nebo neplodná zemina pro zrno. V podlé půdě vzkvétá i slabé zrno, naopak v neplodné zahyne i to nejlepší.“ 

Poznámka z knihy Trénink herní přirozenosti (výpisky budou již brzy na blogu)

Poznámka z knihy Trénink herní přirozenosti (výpisky budou již brzy na blogu)

Pojďme společně tvořit prostředí, které bude pro děti plné 

VÁŠNĚ, ZÁBAVY A RADOSTI

Vtáhněme malé fotbalisty a fotbalistky do tréninku a dejme jim možnost, aby byly spolutvůrci tréninkového procesu. Protože klíčem k rozvoji motivace je samostatnost a samostatné rozhodování. 

Samostatné rozhodování sebou nese také chyby, které caparti mohou udělat, ale všichny by měly chápat, že chyba je prostředek pro zlepšenía ne chvíle, ze které by měly mít strach! Protože, pokud se dostanou do situace, ve které budou mít strach udělat chybu – budou mít chuť zkoušet nové věci? Snažme se hodnotit zejména úsilí, které do činnosti vložily, a ne vždycky jen „výsledek“.

a ne chvíle, ze které by měly mít strach! Protože, pokud se dostanou do situace, ve které budou mít strach udělat chybu – budou mít chuť zkoušet nové věci? Snažme se hodnotit zejména úsilí, které do činnosti vložily, a ne vždycky jen „výsledek“.

Pokud se nám podaří v tréninku dávat hráčům prostor prosamostatné rozhodování, budeme chválit jejich úsilíať v činnosti samotné nebo ve vymýšlení nových řešení, podaří se nám stavět před každého optimální výzvyvzhledem k jeho aktuální vyspělosti, určitě je to cesta, jak vychovat úspěšného, usměvavého a sebevědomého sportovce nebo sportovkyni. Vždy ale myslete na to, že není třeba, abychom měli trénink plně pod kontrolou i chaos, a určité dělání dětí co zrovna chtějí, je správně! Vytvářejme proto dostatek příležitostí, ve kterých budou děti mít možnost si samy určovat, co budou dělat. Pokud vymyslíme cvičení, ale z počátku se nám nedaří ho plně nastartovat, nechme děti, aby si samy našly cestu a cvičen začalo svištět. Není potřeba, abychom vše řešili my. 

Znovu podotýkám.. 

Děti jsou spolutvůrci tréninkového procesu.

Formování herního výkonu = poskytování herního prožitku, prostor pro svobodnou herní vůli spojenou s tréninkem dovedností a herní kondice.

Výborně vystižená je moje myšlenka v knize Trénink herní přirozenosti (chystám výpisky z této knihy)