Děti jsou zvídavé a zvědavé, měli bychom je v tom podporovat. Jedním z prostředků, jak jejich touhy opouštět komfortní zónu , podpořit jsou zcela jistě výzvy. Výzvy není dobré dávat ledajaké a vždy si musíme uvědomit, že co dítě, to originál a individualita. Výzva by tak měla být pro každé optimální. To znamená ani lehká, protože by vlastně nebylo třeba vynaložit vyšší úsilí a dítě by se tak dále pohybovalo ve svém komfortním prostoru. Na stranu druhou by výzva neměla být ani příliš náročná, protože by mohla vytvořit spíše strach, stres a odpor k dané činnosti, a to není náš cíl. O čem je řeč vám představím na obrázku níže.
Určitě jste někdy slyšeli pojem KOMFORTNÍ ZÓNA. To je místo, ve kterém se většina často pohybuje, protože v této zóně je nám dobře, děláme věci stereotypně, nestojí nás to mnoho energie ani pozornosti.
Pokud se ale chceme posunout někam kupředu, tak je potřeba si dělat výlety do tzv. ZONY UČENÍ, ve které už musíme být mnohem pozornější, překonávat třeba i naše hranice, posilovat vůli, atd.. taková dobře mířená optimální výzva skvěle dostane člověka do zóny učení. Například, když otužování, nebo odvykání si věčného cvakání na sociálních sítích je skvělý výzva.
Pokud by pro nás výzva byla až příliš těžká, tak se můžeme dostat až do ZÓNY STRESU. Dlouhodobý stres ale může způsobit to, že se učit nebudeme. Naopak nám může vytvořit negativní pohled na danou činnost, otrávit nám ji a přinést tak opačný efekt.
