Máme několik principů, které by měly být obsáhlé ve své podstatě v každém tréninku, tak aby splňoval parametry, které budou děti rozvíjet. My se společně na tyto principy podíváme.

Organizace – téma a cíl tréninku

Dříve nežli se do samotného tréninku vůbec pustíme, měli bychom mít stanovené téma – co budeme v tréninku chtít trénovat a cíl – kam bychom chtěli dojít v daném tématu. Poté si můžeme vybírat cvičení, která se nám budou hodit do našeho konceptu.

  • Téma tréninku nemusí být pokaždé stejné. Můžeme mít jedno téma několik tréninků stejné, ale cíl se bude postupně měnit, protože se naši hráči budou dále zlepšovat. Tzn. tématem tréninku je vedení míče – jenže cílem pro nás je, že se dneska zaměříme na zastavování a opětovné rozběhnutí se s míčem. Další trénink může být cílem zaseknutí míče a vyvedení do strany, ….a postupujeme dále a dále.
  • Kolik budeme v tréninku řešit témat a cílů je na trenérovi. Avšak neměli bychom zapomínat na to, že máme určitou kapacitu toho, kolik toho v tréninku můžeme sledovat.
  • To, že máme stanové téma nebo cíl neznamená, že nebudou v tréninku i další činnosti. Jasně, že budou. Jen k nim naše pozornost třeba nebude směřovat tolik jako v jiném tréninku.

Organizace – efektivita

Jedná se o rozsáhlé téma, ale mi si vybereme jen ty nejdůležitější prvky, které pro nás efektivita přináší:

  • Příprava cvičení – Snažíme si cvičení připravit tak, abychom třeba v jednom obrazci mohli ztrávit více času, popřípadě samotná úprava nezabírala zbytečně hodně prostoru, který bychom mohli věnovat trénování.
  • Když už máme cvičení postavené, tak by měla organizce být nastavená tak, aby každý hráč měl co nejvíce opakování (ideálně 15 – 20x za cvičení minimálně), a to tak, že nebudou stát ve zbytečných řadách a nebudou zbytečně čekat než se na ně dostane řada. Děti by měly být neustále v pohybu. Jedno z řešení je si hráče rozdělovat do skupin (každá dělá jinou činnost – jedna hraje, druhá dělá nějakou dovednost – obojí dělají stejnou činnost, atd..)
  • Cvičení můžeme postavit tak, aby běželo (“samochod”), já jako trenér se nemusel věnovat čas organizaci. Moje pozornost tak může směřovat k provedení toho, na co je cvičení zaměřené. Tzn. já mohu řešit detail provedení.
  • Čas tréninku je velmi cenná komodita, zkusme k tomu tak přistupovat. To znamená, když máme 90 minut, pojďme co nejvíce času skutečně věnovat tomu, že budeme trénovat. Zbytečně neztrácejme čas častým chozením na pití, přestavováním stanovišť, přecházením, vysvětlováním.

Hry a cvičení

  • Snažíme se všechna cvičení a hry modifikovat tak, aby obsahovala co nejvíce parametrů, které jsou ve skutečné hře – emoce, proces rozhodování, nasazení, přepínání, dohrávání… Tzn. vše by mělo vycházet ze hry!
  • Drilová cvičení do tréninku určitě patří. Drilovat znamená mnohonásobně opakovat nějakou činnost. Z toho vychází, že dril může vypadat různě. Mohou to být průpravná cvičení (neměla by být neustálá absence rozhodovacího procesu), ale i herní cvičení. Vždy bychom měli myslet na to, že drilujeme proto, abychom zlepšili nějakou konkrétní činnost, a proto bychom se měli snažit dbát na správné provedení. Pokud totiž hráč bude mnohonásobně opakovat činnost špatně bez korektury, tak si bohužel odnese špatný návyk.
  • Není potřeba zbytečných pravidel a příkazů. Čím více pravidel budeme do hry vkládat, tím více se budeme vzdalovat od reálné hry.
  • Vycházejme při stavbě cvičení a her co nejvíce ze hry!

Pohybové schopnosti a všeobecný rozvoj

  • Nás cíl není dělat stále a dokola jen fotbal. Musíme myslet na to, že kluci se stále učí ovládat svoje tělo a rozvíjet své možnosti.
  • Proto by se v nějaké podobně v tréninku určitě měly neustále objevovat pohybové schopnosti – rychlost, síla, vytrvalost, ale i koordinace, která je zcela klíčová.
  • S koordinací pochopitelně souvisí vést hráče k všestrannosti tzn. dělat různé sporty, různé pohyby, tak aby poznali co nejvíce pohybových vzorců, které pak mohou uplatnit při pohybu.
  • Čím je kategorie vyšší, tím se procento všestrannosti snižuje a přechází zodpovědnost čím dál více na hráče.
  • S přibývajícím věkem se také mění podoba a charakter tréninku pohybových schopností.

Komunikace a přístup trenéra

  • Když sledujeme nějaké cvičení, jak probíhá vnímejte také to, jak se vyjadřujete k tomu, co vidíte. Jste komentátoři a komentujete průběh? Nebo se věnujete provedení, komunikujete individuálně s hráči, pomáháte jim najít další možná řešení? Určitě výhodnější variantou je věnovat se hráčům namísto komentování průběhu. Tzn. ideálně být konkrétní a adresný.
  • Komunikace by neměla být jednosměrná, tzn. neměl by neustále mluvit jen trenéra a přenášet svůj pohled na hráče. Trenér by měl dát prostor hráčům k tomu, aby se projevili, jak situaci vnímají, jak se cítí a jak se na vše dívají. My jsme jejich průvodci a pomáháme jim najít cestu. Není našim cílem, aby se na fotbal dívali našima očima. Perfektním prostředkem je používat otevřené otázky, nad kterými se hráči musí zamyslet a nemohou odpovědět ANO x NE.
  • V komunikaci je důležité zaujímat individuální postavení ke každému hráči (s tím souvisí také to, že musíme hráče perfektně znát). Každý potřebuje jiný styl komunikace, každý bude mít jiný styl toho, co ho motivuje (někdo reaguje dobře na vnější motivaci, jiný zase na tu vnitřní – někdo rád svádí souboje s druhými, někdo rád bojuje sám nad sebou)
  • Máme také různě výkonné hráče. Pokud ke všem budeme přistupovat stejně, tak vychováme průměrné hráče (ti lepší budou stagnovat, ti horší je začnou dohánět). Ideální by bylo, abychom s hráči pracovali individuálně, ale klidně v hromadné formě – tzn. budeme každému hráči předkládat tak obtížné úkoly, aby pro něho byly neustále výzvou (aby se snažil neustále naplno překonat sám sebe).
  • Jedním z nejlepších komunikačních prostředků při vysvětlování je – názorná UKÁZKA.
  • Chyba je přirozená a každý musíme chybovat proto, abychom se posouvali dál. Pokud budeme dětem za chyby nadávat, budou mít strach chybovat!!

RADOST | VÁŠEŇ | ZÁBAVA – trénink by si neměly užívat jen děti, ale i my trenéři.