V krátké době jsem se po několikáté potkal s tím, že trenéři v kategorii U7 – tedy předpřípravky mají různé pohledy na vývoj a cíle dětí. Co je ještě hroší, že se čas od času stane, že narazíme na osvíceného trenéra, který skutečně ví, že trénuje děti, které si mají primárně hrát, jenže v “konkurenci” ostatních týmu začne pochybovat o tom, jestli jeho cesta je ta správná! Rád bych tímto krátkým článkem ujasnil několik základních bodů v kategorii předpřípravky.
Hlavní cíle
Bavíme se o 5, 6 – ti letých dětech, které se mají sportem (podotýkám sportem, nikoli přímo fotbalem) bavit a užívat si jej.
- Poznání a prožitek – takto malé děti by měly od trenérů, ale hlavně od rodičů dostávat dostatek příležitostí k tomu, aby “ochutnaly” co možná největší množství různých pohybových vzorců. Díky tomu, že děti nahlíží na svět tzv. konkrétně – což znamená, že žijí aktuálním okamžikem, tak vnímají hlavně to, jak se ve které situaci cítí. Proto jsou pozitivní emoce, i když je to maličko ohraný pojem, tak moc důležité!! Pokud chceme, aby děti braly sport (později fotbal) jako běžnou součást života a něco, co milují, měly by právě tuto činnost mít spojenou s pozitivním prožitkem.
- Útočené fotbalové dovednosti – pokud se bavíme o fotbalových dovednostech, tak zásadní je vedení míče! To je základní herní činnost jednotlivce, kterou by děti měly po této kategorii umět perfektně. Pod vedením míče se neskrývá jen běžet někam dopředu. Vedení míče je jeho kontrola, aby mi neutekl – zakrýt si ho, aby mi ho někdo nesebral – měnit směr, abych nenarážel do soupeřů – zastavení a znovu uvedení míče do pohybu – a také zrychlování a zpomalování. Nesmíme zapomínat na to, že každý chce dát gól, takže střelba je také důležitá. Nicméně malé děti učíme nenásilně a postupně z kopu špičkou kop “tkaničkami”. Neměli bychom tedy očekávat ani nějaké důmyslné kličky – přešlapovačky, stahovačky atd.. na to mají děti ještě čas!
- Obranné fotbalové dovednosti – když nemá náš tým míč, tak bychom měli děti nabádat, aby soupeři míč sebraly. Tzn. chceme, aby uměly odebírat mít. Odebírat míč, znamená sebrat ho soupeři a něco s ním udělat. V žádném případě neučíme děti, aby míč odkopávaly a zakopávaly.
Základní principy ve hře
Ve hře samotné, která by měla být ideálně v počtu 1 proti 1, 2 proti 2 nebo maximálně 3 proti 3 (4+1 si můžeme vyzkoušet někdy ke konci sezóny, když se děti chystají do mladší přípravky) pak můžeme zkoušet aplikovat následující principy:
- Když máme míč – útočíme na branku. Učíme děti, aby jejich myšlenka byla dát gól! Takže vzít míč a utíkat s ním k brance soupeře, kam ho kopnu. Měly by se ale učit, že není cíl prorazit obranu soupeře, ale najít si takovou cestičku (tzn. vybrat takové místo), aby do nikoho nenarazil a nikdo jim míč nesebral.
- Když míč nemáme – snažíme se ho soupeři sebrat. Je to jednoduché, bez míče gól nedáme, takže základní myšlenka bez míče by měla být, že se snažíme ho soupeři vzít. Vzít míč by mu měl hráč, který je k němu nejblíže.
- Každý chce dát gól – pro děti v tomto věku není důležité, aby číslo na konci zápasu bylo vyšší než to soupeřovo. Často ještě ani neumí počítat a neví tak, že 10 je více než 8. Jejich největší vítězství je, když dají gól. V tom bychom je měli podporovat a pomáhat!
A proč právě tyto počty? V tomto věkovém období mají děti jediný cíl, a to dát gól! Touha je často tak silná, že vezmou míč i svému spoluhráč. Trenéři mají postupně za úkol děti naučit, že hráč se stejnou barvou trička je ten, který mi chce pomáhat dát gól – proto s tím, si míč nebereme. Postupně se také snažíme o to, aby všechny děti nebyly na jedné kupě jako vosy na bonbónu, avšak to je proces, který chce nějaký ten čas.
Takto malé děti zkrátka vnímají hlavně sebe a možná toho nejbližšího hráče kousek od sebe. Obvykle to bývá ještě soupeř, protože ten jim brání v tom, aby koply míč do branky. Z toho důvodu není potřeba hrát ve větších počtech.
Vlastní rozhodování jako prostředek k utváření osobnosti
Pokud chceme, aby z každého dítěte vyrostla originální osobnost – a to nejen ta fotbalová, ale i v osobním životě – tak bychom jim měli dát možnost nést zodpovědnost za rozhodování.
- Dospěláci jsou průvodci dětí jejich životem – snažíme se dětem pomáhat, aby mohly svět objevovat. A proto bychom v nich měli vzbuzovat zvědavost a zvídavost – jsou přirozeně naprogramované k vysoké aktivitě, aby poznávaly svět. Stejně tak ve fotbale chceme, aby zkoušely situace, se kterými se potkají, řešit tak, jak si myslí, že je správně. To sebou může přinášet chyby, ale pokud my v dětech vyvoláme pocit, že chyba je špatně, těžko si ony v sobě vybudují odvahu zkoušet nové věci, anebo vůli překonat nezdar. Na hřišti jim pomáháme, ale neřídíme je a neříkáme, co přesně mají dělat. Jak se totiž mají jinak naučit hrát fotbal, když si nevyzkouší, co jim funguje a co ne. Tím, že jim to vše řekneme asi těžko. Na stranu druhou nesmíme být naivní v tom, že by si na vše přišly samy. Od toho mají nás, abychom byli jejich citlivými průvodci, kteří jim “pomohou najít ty správné dveře – ale projít už by měl každý sám.”
Jazyk, jakým s dětmi mluvíme
A tady asi všichni narážíme nejvíce! Jsme dospěláci a na svět se díváme s x letým předstihem, co se zkušeností týká. Občas zapomínáme, hlavně v zápalu zápasových emocí, že ti malý caparti nejsou jen zmenšeninou nás dospěláků, ale že mají všechno to poznání před sebou. A proto se může stát, že nám zkrátka nerozumí, co po nich chceme.
- Myslím, že trenéři si při zápase vystačí jen s málo slovy, avšak nedůležitější je podívat se na svět očima 5 ti letého dítěte. My sice víme, co to znamená hrát “míč po lajně”, nebo “hrát do balónu”, a také víme, že “hrát to nahoru” je k brance soupeře, ale ty děti tohle určitě nevědí. Stejně tak děti nevědí, co je to “tlak na míč”, nebo už vůbec, co to ti dospěláci chtějí, když to “mají přerušit”. Tohle je svět nás dospělých, který je od světa dětí hodně vzdálený. Když přijedete do Německa, ale nebudete umět Německy, myslíte, že budete rozumět? Asi ne… proč to děláme dětem?
Hra je nelepší učební prostředek! Když si děti hrají, baví se, užívají si nějakou činnost, tak vnímají svět zcela jinak!
A teď pár slov na konec..
Díky tomu, že se děti opravdu učí rychle, tak není problém je naučit cokoli.. klidně si dobře přihrávat, rozehrávat auty, rohy, atd… jenže… my se máme snažit děti doprovázet krok po kroku k tomu, aby si utvářely pohled na řešení jednotlivých situací samy. Pokud je budeme nutit a řídit k tomu, že když mám míč, tak má hledat někoho, komu bych ho přihrál, musím situaci řešit přesně tak jak mi řekne trenér, atd.. tak předbíháme a jdeme proti dětské přirozenosti!!
Děti se určitě nepotřebují naučit hrát fotbal v 6 letech. Mají na to celých cca 12 let, aby se naučily vše, co budou jednou potřebovat v kategorii mužů!! Proto nejzásadnější ze všeho je trpělivost – trpělivost trenérů, ale hlavně rodičů. My máme totiž představu, že už teď by měly děti hrát fotbal takový, jaký známe z televize… ale do této výkonnostní úrovně, potažmo fungování světa dospělých, ještě pár schodů ty škvrňata čeká.
Proto respektujme dětskou přirozenost. Dívejme se na dítě jako tvora s velkým potenciálem, kterému můžeme pomoci tento potenciál rozvinou a ne jako na nástroj pro dosahování výkonů!!
Dítě není nástroj našeho ega!!
Pokud byste měli zájem dozvědět se více o dětské psychologii nebo o tom, jak a proč trénovat tuto kategorii, tak můžete využít články níže.
