Sledovat aktuální tréninkové trendy je jedna ze zásadních věci proto, abychom připravovali naše hráče na to, co je skutečně na hřišti čeká. Právě proto vzniklo metodické video Tréninkové trendy, ve kterém naleznete všechny aktuální trendy, které je možné zařadit do tréninku prakticky okamžitě.

Proto, aby trendy dávaly smysl je dobré popřemýšlet o souvislostech směrem ke hře.

Až 80% gólů na velkém hřišti padá při podčíslení útočníků. Tento údaj ale nesmíme přeceňovat v kategorii přípravek, kde tato statistika určitě neplatí. Tam jsou hráči často přečíslení nebo jsou počty stejné. Určitě není podílení tak častým jevem jako na velkém hřišti. Nicméně, když budeme podčíslení zařazovat i do tréninku dětí, tak je to výborný prostředek pro budování jejich sebedůvěry a odvahy, což je jednoznačně ku prospěchu jejich vývoji.

Často si stěžujeme, že naši hráči mají problém se zakončením. A s tím souvisí další herní návaznost. Měli bychom vytvářet takové podmínky, aby hráči při tréninku měli možnost vždy dohrávat a dorážet odražené míče (popřípadě jim takové situace simulovat, aby jich bylo dostatečné množství v tréninku).

Na velkém hřišti již řešíme dril na hráčských pozicích. Každá pozice má svá specifika. S přibývajícím věkem se proto snažíme trénink čím dál tím více individualizovat proto, aby hráči měli co možná nejvíce pokusů činností, které jsou typické pro jejich pozice.

Další souvislosti s trendy můžeme hledat v nastavení samotné organizace tréninkové jednotky:

V tréninku často řešíme stopky a čas, který ve cvičení trávíme. Jenže má vždy ten jeden samotný hráč dostatek opakování v časovém intervalu? Zkusme upustit od nastavování cvičení podle času, ale více se zaměřme na to, kolikrát dané cvičení ten jeden samotný hráč zopakuje. Ideální počet je aspoň 15 – 20 opakování na hráče.

Důležité je také to, kolik času při tréninku věnujeme skutečně tréninku a kolik je tzv. ztrátového času. Zpětnou vazbu si můžete dát sami sobě tím, že si trénink natočíte a jednoduše si čas spočítáte. Pokud vám vyjde, že 80% času trénujete je to fajn číslo. Pokud zjistíte, že 60% času trénujete a 40% času mluvíte, pijete, přestavujete, tak je efektivita nakládání s časem hodně bídná.

Všechna cvičení a hry, které děláme by měla mít co možná největší herní souvislost. To znamená, že vše, co děláme by mělo vycházet ze hry. Různými pravidly a zákazy často odvádíme cvičení od jejich reálnosti. Neříkám, abychom pravidla nepoužívali, ale pozor na jejich koncentraci ve hře. S tím souvisí také různé tvrdé souboje, neustála snaha nabízet se pro míč, dohrávání situací, přepínání, atd…

Právě jednou z takových herních souvislostí je kondiční ladění tréninku. Pokud chceme, abychom hráče od starších žáků a výše rozvíjeli po reálné kondiční stránce, pak bych se měli snažit o to, aby se tréninková hra zatížením co nejvíce podobala těžkému zápasu a to jak z pohledu zatížení, tak ale i velikosti hřiště (4v4 minimálně 40 metrů) a třeba naběhaných metrů ve sprintu. K tomu nám dnes mohou skvěle posloužit různé technologie (jako například GPS, HR pásy a pod..). Pokud však zjistíme, že nám hráči nenaběhají adekvátní počet kilometrů ve vysokých rychlostech, tak můžeme zařazovat třeba i doběhávání. V zatížení kondičního tréninku bychom chtěli, aby se hráči pohybovali na hranici AnP, ale nějaký čas i nad ním.

Postupně bychom se měli snažit o přenos zodpovědnosti za přípravu na tréninkovou jednotku na samotného hráče. Pochopitelně nejde o proces ze dne na den, ale postupné učení si různých návyků, které by si hráči měli zafixovat.

Tréninkové trendy:

  • Zařazovat různé standardní situace do tréninku – autová vhazování, rohové kopy, přímé kopy. To vše můžeme trénovat třeba ve hrách, kdy se každá situace, každé přerušení, zahajuje například autovým vhazování. Není tak potřeba trénovat jen samotný aut, ale standardní situace s herní návazností.
  • Bagovky, které všichni tak rádi používáme by stejně tak měli nést parametry ze hry. To známená, co nejmenší přečíslení (například 3v2 nebo 5v4). Bránícím hráčům nestačí se míče pouze dotknout, ale měli by míče chtít získat a následně s nimi něco udělat – zakončit, zahrát mimo těžiště hry, atd.. (pro útočící tým to znamená okamžité přepnutí po ztrátě míče).
  • Hlavičkování by mělo být nedílnou součástí tréninků. Vzhledem k nařízením FIFA bychom měli ale volit takové metody, které nebudou děti nijak poškozovat (používat měkké pěnové míče, nafukovací míčky a pod…)
  • Od starších žáků dril na hráčských pozicích.
  • Opakované zakončení a dohrávání míčů.
  • Zapojování brankářů do tréninků – nejen pro hru nohama, ale i pro brankáře specifické činnosti jako je vybíhání, rozehrávka na různé vzdálenosti, soubojové chování a pod..
  • Ve všech průpravných cvičeních, která děláme bychom měli jít tom, aby hráči řešili situace nikoli, aby plnili šablony.

Všechny výše popsané trendy naleznete s komentářem ve videu níže.