Pohon – Daniel H. Pink
Poznámka 1:
Dvě varianty pohonu:
- Když slíbíte, že nám zvýšíte plat, budeme pracovat usilovněji. Pokud existuje naděje, že dostaneme výbornou známku z testu, budeme se učit déle. – zaměření na cíl! „Jestli…. pak…..“
- Samo řešení poskytlo vnitřní odměnu. Radost z úkolu byla odměnou sama o sobě.
Poznámka 2:
Jsou-li peníze použity jako odměna za nějakou činnost, ztratí subjekt o tuto činnost vnitřní zájem.
Poznámka 3:
Odměny mohou přinést krátkodobý růst, stejně jako kofein. Bohužel mohou člověku snížit dlouhodobější motivaci k pokračování v projektu.
Poznámka 4:
Vnější odměny a tresty fungují dobře v případě algoritmických úkolů (úkolů stereotypních přesně podle nějakého návodu). Pro heuristické úkoly však mohou být devastující.
Poznámka 5:
Vnitřní motivace je prospěšná kreativitě, řízení vnější motivací je pro kreativitu zhoubné.
Poznámka 6:
Jestliže k přirozeně zajímavému úkolu přidáme určitý typ vnější odměn, můžeme tím motivaci utlumit a snížit výkon.
Poznámka 7:
Místo toho, abychom omezily negativní chování, mohou odměny a tresty často podnítit jeho uvolnění – objeví se podvádění, závislost a nebezpečně krátkozraké myšlení.
Poznámka 8:
Klíčová motivační princip: „Práce je složená z toho, co tělo musí povinně dělat, a hra je složená z toho, co tělo nemusí dělat povinně.“
Poznámka 9:
Odměny typu „Jestli…. pak…“ vyžadují, aby se lidé vzdali části své autonomie – nemají své životy pod kontrolou.
Poznámka 10:
Zaplatíme dítěti za každou stránku, kterou v učebnici vypočítá – v krátkodobém ohledu bude mnohem pilnější, ale z dlouhodobého pohledu ztratí zájem o matematiku.
Poznámka 11:
Lidé používají odměny, protože očekávají, že získají výhody ze zvýšení motivace jiného člověka, ale pokud to dělají, často zaplatí nezměrné a skryté náklady za to, že podkopou vnitřní motivaci člověka na úkor dané činnosti.
Poznámka 12:
Odměny ve své podstatě zužují cíl a zájem, na který se zaměříme. To je prospěšné, pokud k řešení vede přímá cesta.
Poznámka 13:
Pro lidi by měla být radost z objevování a samotná akt tvoření dostatečnou odměnou.
Poznámka 14:
Motivátory „Jestli…. pak….“ Kreativní myšlení spíše potlačují než povzbuzují.
Poznámka 15:
Pokud z vnější odměny uděláme jediný cíl, na kterém záleží, někteří lidé si zvolí tu nejrychlejší cestu, aby se tam dostali, a nezáleží jim na tom, jestli bude cesta špatná.
Poznámka 16:
Jestliže je odměnou činnost samotná – prohlubování vědomostí, potěšení zákazníků, snaha o to být nejlepší – neexistují žádné zkratky. V určitém smyslu není možné se zachovat neeticky, protože tím, kdo je znevýhodněný, není soupeř, ale vy sami.
Poznámka 17:
Peněžité nebo blýskavé odměny mohou nejprve vyvolat báječný pocit radost, který se však brzy vytratí, a t tomu, aby ho udržel při životě, začne příjemce vyžadovat stále větší a častější dávky.
Poznámka 18:
Zaplaťte synovi za to, aby vynesl odpadky a zajistili jste si, že to už nikdy neudělá zadarmo.
Poznámka 19:
Pokud lidé očekávají, že získají odměnu (avšak ne, pokud očekávají, že o ni přijdou), zaplaví určitou část mozku (nukleus accumbens) chemická látka dopamin. Stejný základní fyziologický proces, stejná látka proudí do určité částky mozku také v případě závislosti.
Poznámka 20:
Mechanismus většiny návykových drog vyšle k nukleus accumens příval dopaminu, to vyvolá úžasný pocit, který však odezní, a pak je nutná další dávka.
Poznámka 21:
Návyková povaha odměn může rovněž zdeformovat rozhodování.
Poznámka 22:
Vnější motivátory, především ty materiální, typu „Jestli….. pak…“ mohou také snížit hloubku našeho myšlení. Mohou zaměřit naše pohledy pouze na to, co je bezprostředně před námi, a nikoliv na to, co je v dálce. – Závislí chtějí rychle dávku a eventuální škoda je nezajímá.
Poznámka 23:
Krátkodobá cena vytlačí dlouhodobé učení.
Poznámka 24:
V prostředí, pro něž jsou vnější odměny charakteristické, pracuje spousta lidí pouze do body, kdy je možné získat odměnu, a ani o kousek dále.
Poznámka 25:
Pro rutinní úkoly, které nejsou příliš zajímavé a nevyžadují zvláštní kreativní myšlení, mohou odměny znamenat malé motivační povzbuzení bez škodlivých vedlejších efektů.
Poznámka 26:
Základní odměna týmu musí být adekvátní a spravedlivá.
Poznámka 27:
Jsou důležité tří základní parametry:
- Místo pro práci musí být pro lidi příjemné a musí mít příležitost být autonomní
- Musí mít příležitost rozvíjet své mistrovství
- Denní povinnosti se musí vztahovat k vyššímu smyslu
Poznámka 28:
Jakékoli vnější odměny musí být neočekávané a nabídnuté až po splnění úkolu. – Tyto odměny nejsou poté vnímány jako důvod pro vykonání úkolu.
Poznámka 29:
Pozitivní zpětná vazba může mít povznášející účinky na vnitřní motivaci.
Poznámka 30:
Čím více se zpětná vazba zaměřuje na konkrétní věci („skvělé použití barev“) a čím více je chválena snaha a strategie, a ne dosažení určitého výsledku, tím efektivnější může být.
Poznámka 31:
Podle SDT máme tří vrozené psychologické potřeby – dostatečnou pravomoc, autonomii a touhu někam patřit.
Poznámka 32:
Máme své úsilí soustředit na to, abychom vytvářeli prostředí, kde budou naše vrozené psychologické potřeby vzkvétat.
Poznámka 33:
Chování, které pohání spíše vnější nežli vnitřní motivy vykazuje následující projevy: člověk se zabývá méně vlastní spokojeností z činnosti a soustředí se více na vnější odměny, ke kterým tato činnost vede.
Poznámka 34:
Chování založené na vnitřní motivaci vykazuje spíše tyto projevy: člověk se méně zabývá vnějšími odměnami, ke kterým daná činnost vede, a soustředí se více na inherentní satisfakci z činnosti jako takové. Hlavním motivátorem tohoto typu chování je svoboda, náročnost a účel daného úkolu jako takového.
Poznámka 35:
Tento typ chování je získaný ne vrozený – jsou to dispozice, které vzniknou v závislosti na okolnostech, zkušenostech a kontextu.
Poznámka 36:
Důležité je partnerství mezi šéfem a zaměstnanci. Zaměstnanci nejsou zdroje, jsou to partneři. A partneři stejně jako všichni ostatní si potřebují řídit své životy sami.
Poznámka 37:
Naše základní přirozenost je být zvídavý a řídit sám sebe.
Poznámka 38:
Jestliže jsme pak ve věku čtrnácti nebo čtyřiceti tří let pasivní a neteční, není to proto, že by taková byla naše přirozenost. Je to proto, že se něco stalo s naším standardním nastavením.
Poznámka 39:
Pocit autonomie má velký vliv na individuální výkon a postoj. Podle několika posledních behaviorálních vědeckých studií s sebou autonomní motivace nese vyšší koncepční porozumění, lepší hodnocení, zvýšenou výdrž ve škole a při sportovních aktivitách, vyšší produktivitu, méně syndromu vyhoření a vyšší hladinu psychické pohody.
Poznámka 40:
Když nebudete dobře platit, můžete přijít o lidi. Pak už ovšem peníze nejsou motivátorem.
Poznámka 41:
Důležitá je autonomie ve čtyřech základních aspektech: v tom, co lidé dělají, kdy to dělají, jak to dělají a s kým to dělají – úkol, čas, způsob a tým.
Poznámka 42:
Podpora autonomie však neznamená popírat zodpovědnost.
Poznámka 43:
Motivace 3.0 vychází z toho, že lidé chtějí být zodpovědní – a tím, že jim umožníme, aby měli plnou kontrolu nad daným úkolem, časem způsobem, jakým to udělají, a nad týmem lidí, se kterým to provedou, se dostaneme ke kýženému cíli.
Poznámka 44:
Je nám dáno do vínku, abychom byli autonomními individualitami.
Poznámka 45:
Mistrovství – touha neustále se zlepšovat v něčem, na čem záleží.
Poznámka 46:
Nejlepší a neuspokojivější pocity v životě lidí nastávaly tehdy, když byli v proudění (Flow).
Poznámka 47:
V proudění je vztah mezi tím, co člověk musí udělat a co může udělat, dokonalý. Úkol nebyl ani příliš jednoduchý ani složitý, byl pouze krůček nebo dva od současných schopností, což vyburcovalo tělo a mysl způsobem, který udělal ze snahy samé tu nejúžasnější odměnu.
Poznámka 48:
V proudění žili lidé tak hluboce ponořeni v daném momentu a cítili, že mají vše naprosto pod kontrolou, že se jejich vnímání času, místa a dokonce i sebe samých úplně vytratilo.
Poznámka 49:
Naléhavé nutkání zvládnout něco nového a zajímavého – je nelepší ukazatel budoucí produktivity.
Poznámka 50:
Jedním ze zdrojů frustrace na pracovišti je nesoulad mezi tím, co lidé musí dělat, a tím, co dokáží udělat. Pokud to, co musí dělat přesahuje jejich schopnosti, vyvolá to úzkost, a když je to, co musí udělat, pro ně naopak příliš lehké, pak je výsledkem nuda.
Poznámka 51:
Čemu lidé věří předurčuje to, čeho dosáhnou. Co si o sobě myslíme a podstata našich schopností – to co nazýváme „teorie o sobě sama“ – determinuje to, jak interpretujeme své zkušenosti a může to také stanovit hranice toho, čeho dosáhneme.
Mistrovství je způsob myšlení.
Poznámka 52:
Dwecková tvrdí, že existují dvě varianty – výkonnostní cíle a vzdělávací cíle. Když dostanete z francouzštiny jedničku, je to výkonnostní cíl, schopnost mluvit francouzsky je vzdělávací cíl.
Poznámka 53:
Dávají-li se dětem výkonnostní cíle (řekněme získání dobrých známek v testech), je to efektivní v případě relativně přímočarých úkolů, ale často to potlačuje jejich schopnost aplikovat známé pojmy na nové situace.
Poznámka 54:
Pokud mají studenti nějaký vzdělávací cíl, nepotřebují mít pocit, že jsou v něčem už dobří, aby u toho setrvali a snažili se dál. Nakonec jejich cílem je se naučit, a ne dokázat, jak jsou chytří.
Poznámka 55:
Mladí lidé poznali, že nezdar je nedílnou součástí cesty k mistrovství a že dokonce může být jakýmsi ukazatelem směru na této cestě.
Mistrovství je bolest.
Poznámka 56:
Výzkumní pracovníci zjistili, že vytrvalost – a ne IQ nebo standardizované hodnocení testů – je tím, nejpřesnějším prediktorem známek na vysoké škole.
Poznámka 57:
V každém oboru je pro dosažení velkého úspěchu stejně nezbytná pevná vůle jako talent.
Poznámka 58:
Úsilí znamená, že vám na něčem záleží, že je pro vás něco důležité a že jste ochotni pro to pracovat. Život by byl ochuzen, kdybyste nebyli ochotni cenit si věcí a nebyli ochotni pracovat pro to, abyste jich dosáhli.
Mistrovství je asymptota.
Poznámka 59:
Můžeme se k němu přiblížit. Můžeme k němu mířit. Můžeme se k němu dostat opravdu hodně blízko. Ale stejně jako Cezanne, nikdy se ho nemůžete dotknout.
Poznámka 60:
Radost je obsažena více ve snaze než v uskutečnění. Nakonec lze říct, že mistrovství je přitažlivé právě z toho důvodu, že je nedosažitelné.
Poznámka 61:
Život malého dítěte překypuje autotelickými pocity. Děti přechází z jednoho pocitu prodění do druhého, jsou povzbuzovány pocitem radosti, vybaveny způsobem myšlení, které je otevřené možnostem a pracují se zápalem hodným kadeta West Pointu. Používají své mozky a svá těla k tomu, aby prozkoumaly prostředí a dostaly z něj zpětnou vazbu, při nekonečné snaze o mistrovství.
Poznámka 62:
Necháme-li děti, aby si dělaly, co chtějí, říká Csikszentmihalyi, vyhledávají proudění s nevyhnutelností zákona přírody.
Poznámka 63:
Smysl dává životu aktivační energii.
Poznámka 64:
Motivace 3.0 zisk neodmítá, ale klade stejný důraz na maximalizaci smyslu.
Poznámka 65:
Zlidštěte to, co lidé říkají, a můžete také zlidštit to, co dělají.
Poznámka 66:
Když přemýšlíte nad svým posláním na tomto světe, začněte se zásadní otázkou: Jaká je vaše věta?
Poznámka 67:
Lidé se mnohem více zajímají o práci, když plní cíle, na jejichž stanovení se podíleli.
Poznámka 68:
Příště, až budete chtít říci „musíš“ nebo „měli byste“, pokuste se místo toho říct „zamyslete se“ nebo „zvažte“.
Poznámka 69:
Utvořte pracovní skupiny tak, aby se lidé stimulovali navzájem a učili se jeden od druhého a aby nepocházeli ze stejného prostředí a neměli stejné vzdělání.
Poznámka 70:
Pokud někoho nudí práce, kterou v současné době dělá, zjistěte, zda by své dovednosti, které už dokonale zvládl, nemohl naučit někoho jiného.
Poznámka 71:
S trochou přemýšlení můžeme změnit domácí úkoly na domácí učení.
Poznámka 72:
Dobré známky bývají odměnou za poddajnost – nemají však moc společného s učením.
Poznámka 73:
Chvalte – tím správným způsobem:
- Chvalte snahu a strategii, ne inteligenci
- Chvalte za přesně definovanou věc
- Chvalte v soukromí??
- Chvalte pouze v případech, kdy je pro to dobrý důvod
Poznámka 74:
Přemíra chvály se stává jen další odměnou typu „Jestli…. pak…..“, která dělá ze snahy získat pochvalu hlavní cíl.
Poznámka 75:
Důležité je, aby si děti uvědomovaly širší souvislosti. Ať už studují cokoli ujistěte se, že umí odpovědět na následující otázky: Proč se učím právě toto? Jak to souvisí se světem, ve kterím nyní žiji?
Poznámka 76:
Zadejte každému žákovi ve vaší třídě jiný aspekt širšího tématu, které právě probíráte, a pak jim dejte příležitost, aby se pokusili naučit to, co se dozvěděli, své spolužáky.
Výpisky v nějakterých okamžicích nemusí dávat smysl, protože jsou vytržené z kontextu. Určitě doporučuji si přečíst celou knihu. Je velmi čtivá, zajímavá a není ani tolik rozsáhlá.
Podobnému tématu se věnují také knihy, které jsem vám sdílel již v minulosti.
