V dalším díle našeho miniseriálu o přípravkové kategorii mrkneme do starší přípravky. Jaké jsou změny v duševním nastavení dětí, jak se mění hra nebo jak vnímají jeden druhého. Ponořme se do tajů této věkové kategorie a vnímejme, jak krásné je být dítě.

Hlavní cíle

  • “Konečně” se začínáme mnohem více bavit o spolupráci. Mnozí považují za spolupráci již přihrávku v mladší přípravce, ale je to skutečně spolupráce?? Z mého pohledu vědomá spolupráce začíná právě na konci mladší přípravky, ale hlavně v přípravce starší. V této kategorii už není typické to, že by si hráči vytvářeli prostor jen sami pro sebe, aby jim kamarád přihrál. V tomto věku, že se snaží pomáhat jeden druhému k tomu, aby jim bylo možné přihrát. Proto zaměřujeme pozornost dětí mnohem více na to, co dělají ostatní a jak toho můžu využít nebo, jak mohu být nápomocen já ostatním. Tím myslím záměrná a cílená výměna místa, vytváření prostoru jeden pro druhého, atd.. Ale pozor.. jsme na začátku a učíme se tyto situace vnímat a využívat. Ve většině případů se jedná o vědomou spolupráci dvou hráčů. Právě proto, abychom měli lepší podmínky děti učit vnímat a využívat takové situace, tak ve starší přípravce dochází ke změnám v pravidlech – auty už se jen vhazují, brankář nesmí od branky vyjíždět, přidává se pátý hráč.
  • Herní činnosti útočné – určité změny v návaznosti na výše zmíněné doznává také přihrávka a zpracování. Přihrávky už nesměřují jen na hráče, ale i do prostoru a do náběhu spoluhráči. Zpracování nejen že směřuje do pohybu, ve směru hry, kam chtějí fotbalisté hrát, ale postupně se také učí kontrolovat prostor před přijetím přihrávky. Častěji se objevuje přihrávka z prvního doteku! Nicméně my jako trenéři musíme hráč vést k tomu, aby přihrávka z první dávala smysl a nejednalo se o zbrklé zbavování se míče. Stále je pro nás nejdůležitější herní odvaha hráčů. Pochopitelně k progresu dochází u všech herních činností, ale není našim cílem jejich detailní rozbor.
  • Obranné herní činnosti – tím, že ve starší přípravce už děti přemýšlí jinak i obranná činnost postupuje dále. Snažíme se hráče vést k tomu, aby si před odebráním míče hráče “připravili”. To znamená zaujmout takové postavení, které nám pomůže proto, abychom míč odebrali, navést si hráče do méně nebezpečných prostor, atd…

Základní principy ve hře 5+1

V principech navazujeme na předešlou kategorii. I přesto, že už směřujeme k větší spolupráci je pro nás zásadní rozvoj individuality a herní odvahy každého dítěte. Rozehra od brankáře – jak už zaznělo výše. Brankář již nesmí s míčem vyjíždět, ale musí rozehrát. Neměli bychom do hry přípravek dávat schématické řešení situací, ale učit je situace řešit. To, že hráčům ukazujeme možnosti a varianty, jak se situace dají řešit není špatně, naopak. Avšak samotný výběr řešení už by měl být na nich! Nejde totiž říci, v této situaci se chovej takto a v jiné zase jinak. Mnohem více se snažíme využívat a do tréninku také zařazovat různé časované náběhy. Pracujeme na tom, aby děti nestály za obranou, kam jim někdo kopne míč, ale aby dokázaly načasovat svůj náběh ve spolupráci s hráčem, který má míč. Při standardních situacích zejména pak při autu využíváme právě spolupráce, výměny místa a uvolňování prostoru stejně jako tomu je při rozehře. I proto se ve starší přípravce auty jen vhazují, protože děti umí reálně situace řešit, resp. je ideální čas se to učit. Zásadní roli má také pátý středový hráč, nejen proto, že nám přibude jedna řada, ale hlavně ho vedeme k tomu, aby byl přečíslovačem v jednotlivých situacích, aby pomáhal pří vytváření prostoru nebo tvoření hry. Mnohdy se právě u pátého hráče dopouštíme jedné zásadní chyby, a to, že nedáváme příležitost všem hráčům, aby si tento post vyzkoušeli a prožili. Není dogma ani podmínka, aby náš nejlepší hráč hrál jen ve středu hřiště.

  • I v kategorii starší přípravky je přirozené, že střídáme hráče na různých postech – od brankáře, přes obranu, zálohu až do útoku. Děti potřebují získat herní zkušenost na různých místech na hřišti. Pokud máme vybraného brankáře, tak i ten by měl dostávat příležitost jít do hry.
  • Důležitý prvek napříč všemi kategoriemi je učení v souvislostech. To znamená: chápou děti, proč dělají to, co dělají? Vědí, kde mohou naučené dovednosti využít? Dáváme jim dostatek prostoru proto, aby si došly k pochopení a uvědomění si samotných činností v herním prostředí?

Postupný rozvoj pohybových schopností

Pohybové schopnosti budou v budoucnu téma samostatného článku, i přesto si neodpustím několik slov. I hráči a hráčky v 10 letech jsou stále děti, které jsou ve vývoji, a tak není možné, aby 100% sportovní přípravy bylo věnováno jen fotbalu! Všestrannost pochopitelně patří i do kategorie starší přípravky. Pokud se budeme bavit o všestrannosti z pohledu rozvoje pohybových schopností jako je rychlost, koordinace a nebo síla, tak bychom jako trenéři ve spolupráci s rodiči měli mít koncept, jak pohybové děti rozvíjet, tak aby na sebe pohybové učení systematicky navazovalo. Bohužel právě tohle téma je velmi podceňované a do tréninku zaměřované nahodile. Měli bychom jít schod po schodu a učit děti hlavně správné pohybové stereotypy, které vychází z přirozeného pohybu.

Svět očima dítěte

Dostáváme se do kategorie, která je takovým předstupněm “velkého” světa dospěláků. I když stále není ještě tak bouřlivé jako období, které bude následovat, i tak má své specifika.

  • V mladší přípravce dochází k postupnému přechodu z konkrétního způsobu myšlení – tady a teď – na myšlení abstraktní. Ve starší přípravce tak většina dětí už přemýšlí právě abstraktně. Projevuje se to zejména tak, že dokážou například plánovat nebo předvídat, což se právě projevuje na hře samotné. Také to ale přináší větší ochotu dělat i činnosti, které děti úplně nemají v lásce. Nicméně náš cíl je vytvářet takové prostředí, ve kterém se budou cítit dobře!
  • Zajímavé je také sledovat to, jak už se nechtějí zalíbit trenérovi, učiteli zkrátka dospělákovi, ale hlavně chtějí být součástí skupiny. Chtějí se zalíbit svým vrstevníkům, kteří jsou pro ně důležitější než třeba trenér samotný.
  • Stížnosti na nespravedlnost – takový typický znak a etapa, kterou si musí děti tohoto věku prožít a projít. Tím, že již vidí příčinné souvislosti, tak je zkrátka dost často hledají a vidí i tam, kde nejsou! Takže, když se prohraje tak ve většině případů za to může – rozhodčí, trenér, spoluráči, atd… zkrátka vždy někdo jiný než to dítě samotné. A teď je jen na nás dospělácích, jak se k této životní etapě postavíme. Pomůžeme dětem zvládat emoce, chápat tyto situace a nebo je budeme brát jako útoky a budeme je odrážet? 🙂

Stále berme v úvahu, že se bavíme o dětech, které se mají sportem, potažmo fotbalem bavit a užívat si jej! Pokud pravidelně trénují měly by hrát, protože zápas a herní zkušenost je pro každé dítě tím nejdůležitějším. Respektujme individuální odlišnosti dětí a pomáhejme jim na jejich cestě k postupnému progresu na základě aktuálního stupně zvládnutí jejich schopností a dovedností. Jednotné měřítko na všechny děti je cesta do průměru!

Pro získání většího vhledu do vývoje dětí doporučuji i články předešlých kategorií.