A máme tu další díl z minisérie "Vše má svůj čas". Tentokrát se podíváme do kategorie mladší přípravky, tedy dětí v 7 - 8 letech. Základním bodem pro nás dospěláky by mělo být, abychom se vždy snažili na svět podívat očima toho malého tvorečka! Pojďme společně nahlédnout, jak takový svět vypadá.

Hlavní cíle

  • Emoce jsou stále jedním z hlavních bodů této kategorie. Proto i tady se snažíme cílit na prožitek a poznání dětí. Na mnoha hřištích ale narazíme na situace, které pozitivním emocím nejsou tolik nakloněné. Tím, že mladší přípravka hraje svá “mistrovská” utkání, tak se ne zřídka objevují ambiciózní fanoušci, kteří se místo podpory a fandění spíše snaží dětem vnutit svůj dospělý názor! Nezapomínejme, že i tito prckové si mají sport, potažmo fotbal hlavně užívat a mít z něho radost! Ale hlavně jsou teprve na začátku dlouhé cesty!
  • Herní dovednosti útočné – Navazujeme na to, co jsme započali v kategorii předpřípravky. To znamená, že rozšiřujeme dovednost vedení míče o různé způsoby obcházení. Postupně se přidává také přihrávka – ta nejčastěji směřuje přímo na spoluhráče, nečekejme žádné důmyslné přihrávky do náběhu ani průnikovky mezi hráče. Právě s přihrávkou musíme být hodně citliví, jak k ní přistoupíme, a jak ji děti učíme. Nechceme, aby byla brána přihrávka jako jediné řešení, a proto se snažíme je vést k tomu, aby dokázaly v různých situacích vybírat, pro děti, ta správná řešení. Zkrátka, aby hledaly ta řešení – nikoli aby hledaly komu mohou přihrát. Jenže jako každý proces učení, tak i tento přinese své chyby, a že jich z počátku nebude málo. Trenéři, rodiče a všichni, kdo dětem fandíme, musíme být trpěliví a tolerantní. Zaměřujeme se také na střelbu – v takových situacích je dobré děti nabádat, aby hledaly volné místo v brance, kam míč kopnout, nikoli trefovat se po zemi k tyči. Gól totiž platí kamkoli do branky, hlavně, aby se třásla síť.
  • Herní dovednosti obranné – Tato činnost nedoznává zásadních změn. Stále chceme, aby děti byly dravci, kteří když nemají míč, tak ho chtějí získat. Postupně je učíme, že se nemůžeme všichni seběhnout u míče, ale nemůžeme být ani moc daleko od sebe. Stejně tak si ukazujeme, jaké má výhody bránit bokem k soupeři namísto postavení čelem.

Základní principy ve hře

Stále nedůležitějším zůstává řešení situací 1v1, avšak děti postupně získávají a učí se využívat větší množství různých činností.

  • Individualita – chceme děti podporovat, aby ukázaly svoji individualitu a byly odvážné ve svých řešeních. Učí se vidět situace a vyhodnocovat, jaké řešení je to nejlepší. Půjdu sám a udělám nějakou kličku, rychle hráči uteču, nebo jen změním směr? Nebo mám kamaráda na hřišti, který stojí v lepší pozici nežli já? I když se postupně učíme využívat přihrávku, nikdy bychom neměli dojít do situace, že dítě bude volit přihrávku jako to jediné řešení. Právě tady potřebují děti největší podporu rodičů, trenérů a vlastně všech, kteří kolem hřiště jsou. Když se něco nepovede, měli bychom děti podporovat, aby měly odvahu zkoušet další a další varianty. Důležitý je pohled na fotbal samotného dítěte, nikoli ten náš – dospěláků.

I přesto, že už se tu bavíme o přihrávce, tak se ještě nemyslíme spolupráci nebo součinnost jako takovou. Tyto děti zkrátka řeší situace tak, jak je aktuálně vidí bez toho aniž by pomýšlely “do budoucna”, jak se situace vyvine. Každé dítě dělá maximum proto, aby ono samo dostalo míč.

  • Výhra – Tento pojem získává nový rozměr. Děti už nechtějí jen dávat gól, oni chtějí na konci zápasu mít vždy gólů více nežli soupeř. Příroda nás přirozeně nastavila k tomu, abychom chtěli vyhrávat. Proto v dětech podporujme touhu vyhrávat, ale pozor pohybujeme se po tenkém ledě. Nikdy by rodiče a trenéři neměli chtít vyhrát více nežli děti, protože to potom sklouzává k přehnaným emocím ze strany dospěláků a škodí to dětem! Jako rodiče a trenéři musí být schopni své emoce ovládat. S výhrou a prohrou vždy přichází i emoce dětí. To je naprosto správné a my hrajeme zásadní roli v tom, abychom děti učili tyto emoce poznávat a ovládat. Nejen ty pozitivní, když se vyhrává, ale i ty když se něco nedaří nebo se prohrává.
  • Střídání na různých místech na hřišti – Bavíme se o něčem naprosto přirozeném v rozestavení čtyř hráčů a jednoho brankáře. Každé dítko by si mělo vyzkoušet, jaké je to hrát blíže k brance soupeře, blíže ke své brance nebo jaké je to hlídat svoji branku, aby nám nedali gól. Úkoly jsou jednoduché a stejné pro všechny hráče bez ohledu na to, jestli hrají jako “obránce” nebo “útočník. Hlavní cíl je dát gól a zabránit soupeři, aby nám gól dal. Může se stát, že některé z dětí bude toužit být brankář už v tomto věku. Pak určitě může v brance dostávat více prostoru, ale stále by si měl zkoušet i to, jaké je to být hráčem – má to velkou řadu benefitů do budoucna.

Pravidla hry 4+1 na podporu rozvoje dětí

Pravidla jsou nastavená tak, aby rozvíjela hráče a hráčky, ne proto, aby se rozhodčímu dobře pískalo. Brankář – může míč vzít do ruky, i když mu přihraje jeho kamaráda. Při rozehře od branky může s míčem utíkat nebo ho přihrát, avšak nesmí kopat míč přes polovinu hřiště. Právě tato pravidla dávají dětem příležitost, aby se učily řešit situace, vyhodnocovat je, nikoli jednat zbrkle a míče “někam” kopat. Řešení autu – tady mají caparti několik možností, ze kterých lze vybírat. Buď hodí aut rukou (není potřeba je k tomu nutit, protože naučit se správně hodit aut na to mají času ještě dostatek), přihrají kamarádovi nebo s míčem mohou vyběhnout a hrát samy. Hlavně chceme, aby hra byla plynulá a děti se naučily rychle rozhodovat. “Přímé” kopy – kopat přímo na branku mohou děti jen z poloviny soupeře. My jako trenéři je vedeme k tomu, aby opět vybíraly z variant a možností – není rozumné k míči postavit toho nejsilnějšího fotbalistu, který to napere pod břevno malému brankáři, který tam ani nedoskočí. Sice budeme blíže k výhře v zápase, ale je otázkou zda tohle je cesta, která pomáhá dětem v jejich rozvoji.

Všestrannost hraje stále zásadní roli

V kategorii mladší přípravky už se více věnujeme fotbalu jako takovému, ale pevným základem stále zůstává rozvíjení všestrannosti a učení se pomocí hry. Proto na tréninku hrajeme různé hry, závodíme a zkoušíme další různé sporty. Avšak všechny sportovní aktivity by měly být především zábavné a pro děti dostatečně atraktivní!

Svět očima dítěte

  • Tohle krásné věkové období nepřináší žádné dramatické změny ze dne na den. Děti se mění postupně a pomalu. Mladší přípravku startují jako tvorečci, kteří vnímají jen sebe a prožívají to, co se právě děje. Moc nevnímají čas a těžko si představují něco, co ještě nezažily. Ke konci této etapy přichází k bráně “nového” světa, ve kterém začínají vidět “za roh” a uvědomovat si, že existují souvislosti.
  • Typické pro děti tohoto věku je snaha zalíbit se nám dospělákům. Chtějí, abychom se dívali na to, jak nějakou činnost dělají, často se ujišťují, že je to správně, chtějí být pochválené.. zkrátka nechtějí nás zklamat, protože my jsme ty jejich vzory! To, co dělá mamka, taťka nebo pan trenér, tak to je pro děti správně! Nedokážou vyhodnotit, zda je právě to, co dělají “jejich” dospěláci společensky přijatelné. Prostě, když to dělají oni, tak se to tak má dělat! A to je na jednu stranu moc krásné, na stranu druhou si mnohdy neuvědomujeme, jak moc pozorní k nám tito prckové jsou a kolik si toho z nás berou! My jsme ti, kdo jim ukazuje svým chováním, reakcemi a jednáním, co je a není správně!
  • Děti jsou odvážené, zvídavé a upřímné, a to právě proto, aby měly příležitost pořádně poznat svět ve všech jeho krásách. Nedokážou si často uvědomit následky, které by jejich jednání mohlo mít. Takové dítě když něco cítí, tak to řekne, i když my dospěláci se občas červenáme, protože víme, že se to “nehodí”. Jenže ony to tak cítí, tak proč by to neřekly!

Více o dětské psychologii můžete najít ve článku výpisků z knihy “Najděte si svého marťana”, kterou vřele doporučuji každému, kdo jakkoli působí na dítě v jeho rozvoji.

Rozdíly mezi dětmi

  • Rozdíly mohou být znatelné, a to nejen ty fyzické, ale i duševní. Důležité je si uvědomovat, že u dětí v tomto věku je znát každý měsíc. A v týmu tak máme děti narozené v lednu, ale i v prosinci daného roku, a tak minimálně ty kalendářní rozdíly jsou často velké. To, že se někdo rychleji učí, nebo je vyšší ještě nutně neznamená, že má více nadání oproti jinému sportovci, kterému to z počátku ještě tolik nejde. Každé dítě by mělo být posuzováno individuálně a měly by mu být vytvářené podmínky, které mu umožní růst bez ohledu na aktuální výkonnost!!

Pokud děti chodí pravidelně trénovat, tak by stejně tak měly pravidelně hrát. Opět by o počtu nahraných minut neměla rozhodovat aktuální výkonnost. Moc důležitými parťáky jsou si tady rodiče s trenéry. Pokud totiž kdokoli řekne dítěti “Ten Pepa vám to jen kazí radši mu míč nepřihrávej” – tak to tak skutečně bude dělat, jenže jak se Pepa má jinak naučit hrát fotbal?

Ale to už zacházím do témat, která budou součástí dalšího článku. Závěrem bych rád řekl stejnou větu jako ve článku minulém Dítě není nástroj našeho ega!!

V sekci výpisky z knih najdete řadu publikací, ve kterých se můžete inspirovat, jak podpořit v dítěti jeho originalitu.

Doporučuji mrknout také na předchozí článek o předpřípravce, protože principy, které jsou tam popsané se prolínají všemi kategoriemi.

Pokud se chci naučit číst, tak je jasné, že se to nestane samo od sebe. Musím se snažit. Je potřeba se naučit: písmenka, slabiky, slova a nakonec věty. Musíme zkrátka pracovat na své rozumové inteligenci a nikdo nepředpokládá, že by se písmenka naskládala sama od sebe do hlavy.

Marek Herman

A u fotbalu je to stejně tak, musíme jít krůček po krůčku, schod po schodu, aby z dnešních dětí vyrostli sebevědomé osobnosti, sportovci. Zkrátka, aby jim sportovní základ pomohl nejen ke kariéře úspěšného sportovce, ale také šťastného a zdravého člověka!