Fotbal

Chaos, který dává smysl..

1 Comment

Slyšíme to pořád a stále dokola. Když jsem byl mladej, přišli jsme ze školy, hodili tašky do kouta a šli si hrát ven. Kdo měl míč, ten rozhodoval o pravidlech a podobně… Ano, to je pravda, ale pamatujete, že dříve se také stála fronta na banány? Dnes už je máte v každém obchodě, ať je jakékoli roční období. Přestaňme se vracet zpět a „naříkat“, že doba byla taková a maková, protože dnes je doba jiná, ale děti zůstávají stále stejné, pokud je my svým chováním nezměníme. Pojďme době naproti a pomozme našim capartům ke spokojenému, nejen sportovnímu, životu!

Kam vede cesta přes tmavý les? 

Představte si, jak byste se cítili, kdybyste stáli v noci před tmavým lesem a odhodlávali se, jestli jít skrze les. Asi by to chtělo velké odhodlání a určité vykolejení z Vaší rovnováhy. Kam tím mířím? Určitě už jste četli mnoho článků na téma Komfortní zóna. I já bych se k tomuto tématu rád vyjádřil, a to nejen z pohledu běžného života, ale také z pohledu sportu. Kladu si totiž již delší dobu otázku. Když přijde hráč na trénink jede v „nouzovém režimu“ nebo zaměstnává dostatečně svoji hlavu? Svoji úvahu k této otázce se budu snažit popsat níže.

Kreativita? Co to vlastně je?

Často na seminářích s trenéry diskutuji na téma kreativita. Moje otázka je povětšinou jasná. Co pro Vás znamená kreativní hráč? Nebo vlastně, co znamená kreativní člověk, jaký je? Dá se takový člověk vychovat nebo se kreativním musíme narodit. Na internetu můžeme najít hodně článků, které na toto téma mluví, ale nedocházím nikdy k uspokojivé odpovědi. Proto se na toto téma zamýšlím. Nemusíte se mnou souhlasit a budu rád, když budete diskutovat. Určitě nás to všechny může posunout dál.

Hráči a rodiče, koho my vlastně vychováváme?

Myslím, že každý v naší trenérské praxi se setkal s tím, že mu měli rodiče tendenci „poradit“, jak by měl trénovat nebo že by rodiče chtěli řídit své, v horším případě i ostatní, děti přímo na hřišti. Já s velkou oblibou, ale zároveň nadsázkou říkám, že v zápase dětí je kolem hřiště tolik skvělých „trenérů“. Je pak s podivem, že je takový nedostatek trenérů, a to napříč kluby, ročníky, ale i jednotlivými úrovněmi. Ve svém článku se zamýšlím nad tím, jak si optimálně nastavit podmínky, aby byl rodič partnerpři naší práci.

Není hráč jako hráč, aneb pojďme individualizovat!

U některého z mých předchozích příspěvků započala vášnivá debata na téma zapojení hráčů do utkání, výběr a upřednostňování nadaných hráčů před méně nadanými. I já bych rád vyjádřil svůj názor a na problematiku se podíval z několika stran. Chceme-li, abychom v kolektivních sportech byli úspěšní, jsem přesvědčen že individualizace tréninkového procesu, ale svým způsobem i zápasů je nezbytnou součástí každého trenéra.

Kdo je úspěšný trenér?

V letošním roce jsem s trenéry na trenérských licencích začal řešit otázku. Kdo je vlastně úspěšný trenér přípravek? Nebo, jak vedení klubů hodnotí trenéry?Jedná se o otázku, kterou bychom si všichni trenéři, zejména v přípravkách, měli položit před tím, nežli předstoupíme před děti. Důležité je ujasnit si pohled také s rodiči a vedením klubu.